| |
Mluvíme-li o difuzních vlastnostech materiálu, myslíme tím schopnost materiálů propouštět vodní páry. Při výpočtovém vyšetřování konstrukce pracujeme s kritérii, které se nazývají "součinitel difuze vodní páry" nebo "činitel difuzního odporu", jejichž hodnoty se stanovují dle ČSN 73 05 49. Pro názornost je dobré si říci, že uvedený parametr (činitel difuzního odporu) udává, kolikrát je větší difuzní odpor sledované látky oproti stejně silné vrstvě vzduchu stejné teploty. Označuje se μ a pro vzduch je jeho hodnota "μ = 1". Velmi často je možné setkat se s hodnotou Sd která je součinem μ a tloušky vrstvy daného materiálu. Tato hodnota vyjadřuje tloušťku vzduchové vrstvy, která má shodný difúzní odpor s deklarovaným materiálem o určité tlouštce.
Součinitel difuze vodních par pro výrobek Climatizer plus):
suchý výrobek |
Δ = 0,086.10-9(s) obj. hm. 26 kg.m-3
µ = 2,19
|
nástřik s vodou |
Δ = 0,066.10-9(s) obj. hm. 68 kg.m-3
µ = 2,85
|
nástřik s lepidlem |
Δ = 0,053.10-9(s) obj. hm. 36,9 kg.m-3
µ = 3,1
|
uváděné hodnoty jsou měřeny při relativní vlhkostí 76 %, teplota 10 °C
µ = činitel difuzního odporu
Δ = součinitel difúze
K difuzi vodních par dochází ve všech konstrukcích, kde na povrchu interiéru a povrchu exteriéru je rozdíl částečných tlaků vodní páry. V sledované konstrukci, která odděluje prostředí o různých teplotách, dochází zákonitě v konstrukci i k tlakovým a objemovým změnám. Vlivem gradientu částečných tlaků vodních par, dochází k toku vodních par ve směru od interiéru k exteriéru. Na základě těchto faktů je stanovena zásada, že skladba konstrukce se provádí vždy tak, aby difuzní odpor jednotlivých vrstev konstrukce směrem od interiéru k exteriéru klesal. Jedná se o základní podmínku, aby docházelo k odvětrávání vlhkosti z konstrukce.
Není-li možno tento požadavek dodržet, je potřeba na straně interiéru pomocí vrstvy s vysokým difuzním odporem (parotěsná zábrana) zamezit možnosti difuze (vstupu) vodních par do konstrukce.
Na správném provedení parotěsné zábrany bezprostředně závisí celková životnost konstrukce. Netěsnosti parozábrany umožňují průnik vodních par, jejich následnou kondenzaci způsobující vlhnutí konstrukce. Jako parotěsné zábrany se nejčastěji využívá polyethylenových folií v rolích. Při jejich montáži by měly být jejich konce spolehlivě napojeny, což lze zajistit překrytím min. 15-20 cm nebo lépe přilepením spojů oboustraně lepící páskou. Zvláště pečlivě je třeba provádět ukončení parozábrany u konstrukcí. Opět nejlépe silnou oboustranně lepící páskou.
Alternativou k tomuto řešení je současný trend používání parobrzd ze speciálních impregnovaných materiálů – převážně na bázi papíru. Tyto konstrukce se navrhují jako difuzně otevřené( viz obr1). Páry v redukovaném množství celoplošně procházejí konstrukcí a to obousměrně.Podmínkou pro jejich správnou funkci je však opět celistvost provedení. Místa , kde je tato vstva nedokonale provedena jsou totiž stejně jako u parotěsných zábran několika násobně více pod náporem procházejících vodních par. Následné konstrukce pak již nemají dostatečnou difuzní průchodnost ,aby bala schopny zabránit lokálním poruchám (viz obr.2)
|
|
